9.07.2008
Motorkou po republice - Zážitky Minulý týden jsem si docela zajezdil...Začalo to ve čtvrtek. Chvíli po poledni mi volá Pavel, že je v Praze. Tak sednu na stroj a vyrážím za ním. Měl docela šílený nápad – bude se do Drážďan vracet přes Českou Lípu, že se musí zastavit u babičky, a že bych ho mohl doprovodit a cestou se s ním stavit v Pekelných dolech na jedno. S takovouhle šíleností jsem samozřejmě musel souhlasit!
Byla to super vyjížďka, v dolech jsme poseděli přes hodinu a potom jsem Pavla doprovodil přes Nový Bor, Českou Kamenici a Děčín až do Ústí nad Labem, kde se naše cesty rozpojily. Loučením jsem se vůbec nezdržoval, protože se začalo strašně zatahovat a já už tušil, že domů suchý nedojedu. Taky jsem nedojel! Kousek za Ústím začalo mírně pršet, ale to jsem zatím vůbec neřešil, oproti tomu, co přišlo kousek před dálnicí, to bylo jako síla starce v porovnání s kulturistou. To jsem dosud asi nezažil. Během minuty jsem byl durch až na trenky a déšť stále zesiloval. Najel jsem na dálnici, ale prostě to nešlo. I auta jela sotva čtyřicítkou, blesky třaskaly nebezpečně blízko, na takovouhle jízdu jsem fakt neměl. Na nejbližší benzínce jsem sjel a dal pauzu. Sice jsem pak vyjížděl ještě za deště, ale to už byla oproti té bouřce jen taková slabá parodie. A po pár kilometrech nebylo po dešti ani památky – když jsem k večeru dojel domů, tak tam dokonce ani nepršelo! Neva, ten výlet určitě za zmoknutí stál. A mám o zážitek navíc!
V pátek v podvečer jsem byl s Martinem a Fandou domluven, že vyrazíme na Šumavu. Narychlo jsem dosušil věci na motorku a chvíli po šesté vyrazil z domova. Cesta probíhala vcelku bez komplikací, takže jsme kolem půl deváté byli v Čimicích, kde už nás čekali Mártyho prarodiče. Trochu jsme pojedli, popili a pospali, takže jsme ráno čerstvi mohli vyrazit vstříc šumavským kopcům. Tentokrát jsme si odpustili tradiční výjezd na Horskou Kvildu a vyzkoušeli serpentýny nové silnice na Srní. Paráda! Ani jsme se nenadáli a byli jsme z naší ,,tradiční" Šumavy dole a přes Horní Vltavici směřovali k Lipnu. Teda k Lipnu – Fanda, který jel první nás suverénně dovedl až k německým hranicím, nicméně dál už pokračovat nechtěl, takže jsme opravdu nabrali kurs Lipno. Na tom táhlém kopci od Českého Krumlova k Černé v Pošumaví jsem to zase přes sto čtyřicet kilometrů v hodině nedostal. Ale Márty také ne!
U ,,českého moře" jsme se chvíli zdrželi a poté přes Vyšší Brod nabrali kurs České Budějovice, kde jsem se s kluky rozloučil a dál pokračoval po vlastní ose k Lence na chatu kousek od Žirovnice. Nedá se teda říct, že by mě přímo čekali, ale prý mě viděli už z dálky. Asi tam moc motorek nejezdí. Ale je tam krásně! Zahráli jsme si tenis (zase jsem dostal od Honzy těžce na frak), poseděli v hospodě, propařili večer a noc, a nakonec se ráno vyvětrali v lese na borůvkách. Chutnaly skvěle, stejně jako všechna jídla, co jsem tam dostal. Holky jsou výborné kuchařky! Jediné, co mě mrzí, že jsem se minul s Georgem, snad příště. Holky se odpoledne vracely k Praze stejnou cestou jako já, tak jsme se sebe více méně držely až k Chodovu, ale pak mi začal docházet benzín a lehce jsem změnil trasu, takže jsem je už neviděl. Ale snad dojely v pořádku!
Celková bilance těchto čtyř dnů činí více než devět set kilometrů v sedle mojí drahé Jawy. Slušná porce. Docela mě překvapila víkendová spotřeba. Normálně jezdím něco přes šest litrů na sto kilometrů a tentokrát mi to vycházelo asi na čtyři a půl litru. To jsem opravdu nečekal. Budu ty štreky muset jezdit častěji, po krásných zážitcích je potom pohled na nízkou spotřebu výborným bonbonkem na závěr!
Komentáře
Přidání komentáře...